Východ a jihovýchod Turecka
Východ a jihovýchod Turecka stojí doslova stranou cestovního ruchu. Mnoho lidí tu nepotkáte. Zato milovníci dobrodružství si přijdou na své. Zejména díky rozsáhlým horám a divokým řekám se z vašeho výletu stane učiněné dobrodružství.
Ve zdejších pohoří panují vhledem k podnebnému pásu poměrně kruté zimy s intenzivním sněžením. Proto by vás nemělo překvapit, že sedm měsíců z dvanácti se tu teploty pohybují pod bodem mrazu a se čtyřměsíční permanentní sněhovou vrstvou.
Naopak blízko syrských a iráckých hranic panují v létě přímo nesnesitelná vedra. V této oblasti na řekách Eufrat a Tigris se také nachází nejdůležitější turecká elektrárna se zavlažovacím systémem.
Tato oblast rozhodně patří mezi nejchudší. Kvůli místním klimatickým podmínkám je tu nouze o vodu, potraviny a také o práci. Právě proto bylo obyvatelstvo nadšenou stavbou přehrady. Slíbený hospodářský rozvoj ale dosud nepřinesla.
Nemrut Dagi
Je to asi nejatraktivnější archeologická lokalita východní Anatolie. Do výšky 2100 metrů se tyčí uměle navršený kopec, na jehož vrcholku ční nadživotní sochy lidských a orlích hlav. Místo působí velmi magicky, jeho původ však není zcela přesně znám. Jisté je, tu je pohřben král Antiochos I.
V okolí najdeme památky z doby Říše Kommagéné. Pokud vám tento název nic moc neříká, nelamte si tím hlavu. Málo kdo o existenci tohoto státu ví. Rozkládal se na tomto území a v roce 78 př.n.l. byl připojen k Syrské říši.
Diyarbakir
Krajina, která obepíná toto milionové město je následující – v okolních stepích příležitostně narazíte na stáda ovcí, mezi obilnými poli se pomalu jako had vine řeka Tigris. Pohled na krajinu doplňují hradby z čediče, které tu zanechali Římané.
Žije tu početná skupina Kurdů, o Diyarbakiru se také mluví jako o největším kurském městě světa.
Stará čtvrť města typickým příkladem orientálního města – úzké křivolaké uličky, venku smlouvající a pokřikující obchodníci, ženy zahalené od hlavy až k patě v černém. Léta jsou tu únavně horká, proto je lepší město navštívit na jaře nebo na podzim.
Ve městě stojí most přes řeku Tigris, který údajně zanedlouho oslaví už tisícileté jubileum, čímž se stává nejstarším islámským mostem v zemi. Také tu leží hned několik mešit, tzv. „Velká mešita“ pochází z roku 1091.
Zajímavé je navštívit místní archeologické muzeum či muzeum Cáhot Sitki Taranci, které je zasvěceno básníkovi, podle něhož dostalo muzeum jméno.
Van
Dnešní město má 400 000 obyvatel. Do historie se však zapsalo černým písmem kvůli válkám v letech 1895 a 1915, způsobené usazováním Arménců do města. V okolí se nachází jezero v nadmořské výšce 1700 m. Koupání je možné, ale není příliš příjemné, protože voda má mýdlovitou barvu a kvůli svému složení působí jakoby lepivě. Obklopují ho však hory, které jsou ve skutečnosti vyhaslé sopky.
Nejnavštěvovanějším místem města Van je Hradní vrch a Muzeum Van, které vystavuje například šperky starých Féničanů.
Ararat
Ararat je nejvyšší horou Turecka. Nesnadný, avšak možný je výstup na horu. Předem si však prostřednictvím cestovní kanceláře opatřete povolení a také zajistěte průvodce, který s vámi bude stoupat. Výšlap trvá cca 3 dny a jasné je, že musíte počítat s nedostatkem stravy a komfortu. Kompenzaci vám ale poskytne úchvatný pohled do okolí.
Pro ty, kteří by tu ale chtěli pátrat po Arše Noemově, předem upozorňujeme, že budou zklamáni. Biblická hora totiž má být totiž jeden z „vrcholů Araratu“, což znamená, že může ležet kdekoli ve zdejším pohoří.
Kars a Ani
O městu Kars asi slyšel málokdo. Proslavil ho totiž až před nedávnem spisovatel Orhan Pamuk, který do města situoval děj své knihy Sníh, za kterou získal roku 2002 Nobelovu cenu.
Kars leží asi 40 km od města Ani, kam většina turistů směřuje za návštěvou místních unikátních kostelů. Ovšem sám Kars má velmi zvláštní architekturu – v letech 1878-1918 patřil pod správu Ruska, a tak se tu zachovalo mnoho domů, díky nimž má město podobné rysy jako Petrohrad.
